INFORMACE O CHARAKTERECH TVD SE VÁŽOU K ZAČÁTKU 2. SÉRIE
REKLAMY IGNORUJU
Vracím se, ale nevím, jestli u toho vydržím...doufám, že ano ;)
Nespřáteluju, mám jenom oblíbené stránky které navštěvuju kdy chci já a ne kdy chtějí oni.

Na rozcestí lásky a přátelství

Na rozcestí lásky a přátelství 40. část

6. august 2011 at 14:03 | Ona Dnes :)*
Před chvílí jsem dopsala slíbenej úryvek...40. část mýho příběhu...náhodou je to zajímavá část, i když vy moc nebudete vědět o co jde :D
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
10. 8. 2011 půl 5 odpoledne
Milý deníčku,
S Lindsay jsem vůbec nic nevyřešila. Ona povídala to svoje, kdežto já zase to, co je skutečně pravda. Bylo to neuvěřitelné, proč věří radši Alexovi než mně? Mluvili jsme o hodně věcech, strávily jsme spolu asi 3 hodiny.
"Ahoj Lindsay." Řekla jsem, když dorazila do parku, kde jsme se měly sejít.
"Chci to vyřešit," pokračovala jsem,
"jenže nevím, co všechno ti Alex řekl. Musíš mi říct jeho verzi, a já ti potom řeknu tu svou."
"No dobře no. Ale mluvili jsme spolu asi půl hodiny."
"To mi nevadí, já mám čas. Mám čas hlavně proto, že to chci vyřešit. Musíš znát pravdu! Ale teď mluv. Jak to teda bylo?"
"No nebuď taková hrrr. Prostě mi zavolal, a já byla štěstím bez sebe, protože jsem ani nevěděla, že má moje číslo, a tak jsem to vzala, a on mi řekl, že ví něco, co by mě mohlo zajímat. Tak mi začal říkat o tom, jak na Floridě jste spolu s Jackem začli chodit, ale pak doma jste se pohádali. Potom mi říkal o tom, jak si po Alexovi vyjela, lezla do jeho domu, dokonce ses vloupala dovnitř…"
"Cože? Počkej, ale…..to není vůbec pravda! Bylo to…"
"Můžeš mě laskavě nechat domluvit? Slíbilas mi, že nejdřív všechno řeknu já tobě, a až potom budeš na řadě ty!"
"No dobře, no." Řekla jsem trochu otráveně.
"A co ti teda řekl dál?"
"No potom mi povídal, jak ses zase vrátila k Jackovi, ale pořád si lezla i za ním, prostě si byla s oběma najednou. Jeho sžírala vina, a chtěl to všechno přiznat Jackovi, a chtěl, abys byla u toho, ale ty si to nechtěla udělat. On nakonec dostal strach, a poprosil tě, abyste to nedělali, ale to ty si to zase už udělat chtěla, protože ses zamilovala do Alexe. Tak si mu prej řekla, že to Jackovi neřekneš, ale museli jste zůstat spolu. Alex říkal, že to byla tvoje podmínka. Byl strašně zklamanej z toho, jak ses k němu chovala. Úplně bezmocnej. Potom říkal, že jsem asi tisíckrát lepší než ty, a s tebou že už rozhodně nebude. Tak jsem ho utěšovala a slíbila mu, že to vyřeším. Zněl dost upřímně, víš? A já ho miluju a nenechám tě, aby kvůli tobě trpěl. Rozumíš?"
"No, bejt tebou bych nedělala unáhlený záávěry, protože ještě neznáš mojí verzi, neznáš pravdu!" řekla jsem.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že všechno co dělal on, bylo na mě a on byl ten chudáček. Lindsay musí uvěřit tomu, co je skutečně pravda. Prostě musí! Já se o to postarám.
Potom jsem jí pověděla všechno o tom, jak jsme s Jackem začali chodit a taky o tom, jak jsme se pohádali. Uznala jsem, že to byla moje vina, protože jsem ho chtěla jenom pro sebe. Ale potom už se její a moje verze absolutně lišily. Jenomže ona mi nic z toho nevěřila. Když jsem jí všechno dopověděla, řekla:
"To si ze mě děláš srandu, ne? To si myslíš, že mi nedojde, žes jenom řekla to, co jsem řekla já tobě opačně? A prej kdo je tady průhlednej. Je mi z tebe špatně!"
No super! Líp to fakt dopadnout nemohlo.
"Hele, a to seš fakt tolik zaslepená láskou, že nevěříš svojí nejlepší kámošce? Já ti nkdy nelhala, to o Jackovi jsem ti nechtěla prostě jenom tak zavolat! Chěla jsem ti to říct osobně. Tak se ti strašně omlouvám, že jsem ti prostě neposlala SMSku."
Potom jsem naštvaně odešla. Můj bože…tohle mě zničí!!

Jste rádi že jsem vám sem dala úryvek?? :D
Jak se vám úryvek líbí?
Pochopili jste, co se asi dělo mezi 30. a 40. částí?? (kdyžtak napište, co si myslíte) :D

Důležitý info pro čtenáře "Na rozcestí lásky a přátelství"

3. august 2011 at 9:54 | Ona Dnes :)*
*by Jacque

Tady je pár docela důležitejch informací o pokračování mojí povídky. Jde o to, že já jsem se rozhodla vydat to jako knížku, takže by si jí třeba moc lidí nekoupilo, kdyby to celý znali :D to by si to mohli přečíst tady na blogu...Dala jsem vám sem 30 částí, a teď vám sem budu dávat každou 10. jako takový úryvky abyste aspoň trochu tušili co dalšího se bude dít. Pokud bych dlouho nepřidávala úryvek, dala bych vám sem informace o některý z hlavních postav, abych vám ukrátila čekání. Teď už nepíšu tak rychle, takže 40. část očekávejte až za páe dní. Děkuju za pochopení a snad si to pak koupíte :)
P.S. Affs oběhnu až odpoledne nebo večer....teď už musim jít a pak se taky budu věnovat 2. blogu co mám s AA :)

Na rozcestí lásky a přátelství 30. část

3. august 2011 at 8:01 | Ona Dnes :)*
Další kapitolka...a po ní vás čeká takový...překvapení...
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
30. 7. 2011 9 hodin ráno
Milý deníčku,
Nemůžu dopustit, abychom se sešli s Jackem a s Alexem. Nejsem na to připravená. Dlouho do noci jsem přemýšlela, co s tím. U Jacka se z toho už vykrucovat nechci, jemu už jsem to slíbila, takže jsem zavolala Alexovi. Díky bohu měl záznamník. Poslední co jsem chtěla, bylo zase slyšet jeho hlas. "Hele, Alexi, nejradši byh tě už nikdy neviděla, po tom všem, co se stalo, a právě proto musíš Jackovi říct, že ve středu nemůžeš. Je mi jedno, co mu řekneš, ale prostě to udělej! Dlužíš mi to. A nevolej mi!" tak doufám, že to opravdu udělá. Je pravda, že mi to dluží…..

Myslíte, že se Stella rozhodla správně?
Co si myslíte, že vás čeká za překvapení?

Na rozcestí lásky a přátelství 29. část

2. august 2011 at 19:39 | Ona Dnes :)*
Tak tady máte další část :)
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
29. 7. 2011 8 hodin večer
Milý deníčku,
Alex se u mě od pátku neukázal. Jsem ráda. S Jackem jsme si párkrát vyšli, a dneska v parku mi řekl: "Tak bysme mohli zkusit znova to seznámení s kamarádama, ne?" Nebyla jsem proti, jenom… "Myslíš i Alexe?" řekla jsem trošku zděšeným tónem." "No, abych pravdu řekl, myslím hlavně jeho, protože vy 2 se nemáte moc rádi, a chci to změnit." "Věř mi, to nezměníš." Řekla jsem rádoby klidně. Ale na Jacka to nezabralo. Oproti Alexovi je hrozně vnímavý. "Co je? Co se stalo?" "Ale nic, jenom ho prostě…..ne, to ti nemůžu takhle říct." "Dělej, řekni mi to." "Ne! Nechci, aby ses na mě naštval." Objal mě. "Prostě mi to řekni, a já se na tebe nebudu zlobit." "No dobře…..ne jenom, že se nemáme zrovna moc v lásce. Já…..nenávidím ho, Jacku." Podívala jsem se mu do očí. Bylo na něm vidět, že ho to mrzí. Objal mě ještě pevněji. "Nezlobím se na tebe, ale je mi to líto. Co jste si vůbec udělali?" "Ále…..to neřeš. Nejdřív mi nebyl sympatickej, a potom všem, co jsem viděla a slyšela, že dělá jsem ho měla ráda pořád míň a míň a….vznikla nenávist. Nepochybuju o tom, že má i nějakou dobrou stránku, ale já jsem z 99 procent poznala jenom tu špatnou." "No tak vidíš, teď můžeš poznat i tu dobrou. Tak v pátek půjdeme spolu a s Alexem na pizzu." "Jako…..jenom my 3?" "No, myslím, že to tak bude nejlepší." "No tak dobře." Řekla jsem smutně a dala mu pusu.

Na rozcestí lásky a přátelství 28. část

1. august 2011 at 16:07 | Bartíí
Po pár dnech zase další část...tentohkrá dlouhá :)
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
22. 7. 2011 8 hodin ráno
Milý deníčku,
V noci mě Alex už málem dostal. Asi o půl 2 ráno jsem se probudila, a on tam stál. Jak se dostal dovnitř? Pak jsem mi to došlo. Nechala jsem si na noc otevřené okno, protože mně bylo teplo. Zároveň jsem si uvědomila, že mám na sobě jenom spodní prádlo, a peřinu mám odhrnutou u nohou. Alex na mě koukal svým nadrženým pohledem. Ale já byla rozespalá, a nechtěla se bránit. Stejně bych na to ani neměla sílu. Navíc se mi zdál sen. Ve snu všechno probíhalo podobně jako včera odpoledne. Jenom jedna věc byla rozdílná. A to ta, že se mi to líbilo, a hodně, a spolupracovala jsem s Alexem. Ten sen mě donutil myslet si, že si to mám užít. Z mých myšlenek mě najednou probral Alexův hlas: "Koukám, že svlíkání jsi mi usnadnila." A zase ten posměšek. Nerozumím tomu. Od toho líbání v parku, jako by na něj už neplatily moje jedovatá slova. "To bych ani neřekla." Prudce jsem vstala, a oblékla jsem si župan tak, aby ze mě ten úchylek mohl vidět co nejméně. Ale potom zase přišla myšlenka na ten sen. Řekla jsem si, že to s ním zkusím. Ale nechtěla jsem se jen tak dát. Podívala jsem se do očí tak, aby on v těch mých uviděl strach. On v těch svých žádný neměl. Jenom touhu a vášeň. On se ke mně začal přibližovat. Já pořád dělala, že se bojím. Couvala jsem, ale pak jsem "omylem" zakopla a spadla na zem. "Pomůžeš mi, prosím?" Řekla jsem se slzami v očích. "No jasně." Řekl naoko přívětivě. Kdejaká naivka by mu uvěřila, že to s ní myslí dobře, ale to já nejsem. Už ne. Tentokrát začal něžně. Možná to se mnou chtěl zkusit po dobrém kvůli tomu, co se stalo. Pomalu mi začal hladit záda. Ani mně to nevadilo, přes ten župan jsem ho skoro ani necítila, potom se ještě trochu přiblížil a mě k sobě lehce přitáhl. Ruce mi dal na svá rozložitá ramena. Když jsem tak koukala, z blízka byl i docela roztomilý. Pořád viděl, jak se "bojím". Strach v mých očích ho zřejmě zaskočil. V poslední době se v nich nedal zahlédnout často. Zdálo se mi, že přece jen MÁ nějaké srdce, i když to možná ani sám sobě nechce připustit. Jinak by se těžko ohlížel na to, co o nás prozradí oči. Tohle zjištění pro změnu zaskočilo mě. Chvíli jsme na sebe zaskočeně zírali. On mě přestal hladit po zádech, prostě jsme jenom stáli v objetí, a zírali na sebe. A on se najednou začal smát. Ale nebyl to jeho zlý smích. Byl to jeho normální smích, který je bohužel slyšet jenom málokdy. Když jsem to uslyšela, pustila jsem se do smíchu také. Asi po 5 minutách smíchu jsem se znova zarazila. "Proč se smějeme?" Zeptala jsem se najednou. "Já ani nevim, prostě ten smích přišel sám." "Musíš odsud pryč." "Co? Proč?" "Tak ty se ptáš? Asi……že by proto, že mě chceš znásilnit?" To ho, nevím proč, vyvedlo z míry. Asi ho nenapadlo nazvat to takhle. "To by nebylo znásilnění…..vždyť….ty si to chtěla, ne?" v očích se mu mihl strach. Strach ze záporné odpovědi. "Ne." Řekla jsem chladně. "Proč sis myslel, že bych to chtěla? Já miluju Jacka!" "No jo, jasný, všichni milujou Jacka, jenom mě nikdo." "Možná si za to můžeš sám. Kdyby ses nechoval jako úchyl, možná by se ti to vyplatilo. Určitě by si tě nějaká holka zamilovala a udělala pro tebe cokoliv, ale ty se chováš, jako prase. Jako by ti nešlo o nic jinýho, ale teď jsem se přesvědčila, že máš city, a taky, že dokážeš mít z něčeho strach." "Tak já asi radši půjdu." Řekl zraněně. Možná jsem to na něj neměla takhle vybalit, ale asi to tak je lepší. Opravdu by mě zajímalo, proč se tak choval. Zrovna ke mně, když se oboustranně nemáme zrovna moc v lásce.

Jak se vám líbí tahle část?
Co si myslíte o Alexovi?
Máte radši, když jsou části o něco dělší(jako tahle)?

Na rozcestí lásky a přátelství 27. část

29. july 2011 at 20:29 | Bartíí
ČLÁNEK JE PŘEDNASTAVEN!!
Velká nuda...
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
21. 7. 2011 půl 10 večer
Milý deníčku,
Píšu jenom tak rychle. Rande s Jackem proběhlo skvěle. Nevím, co o tom psát, prostě jsme se skvěle bavili a já aspoň zapomněla na Alexe. Jsem za to ráda, ale teď pořád musím přemýšlet o tom, co se stalo, a to bych asi neměla. Jsem dneska unavená, tak asi půjdu za chvíli spát. Jenom si ještě dám sprchu.

"Na rozcestí lásky a přátelství 26 část

28. july 2011 at 20:27 | Bartíí
ČLÁNEK JE PŘEDNASTAVEN!!
Jedna z nejdelších částí...enjoy it :)
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
21. 7. 2011 půl 6 odpoledne
Milý deníčku,
Té věci s Alexem se snad nikdy nezbavím. Rodiče dneska odjeli na týden na služebku, a já zůstávám doma sama. Asi 10 minut po tom, co rodiče odjeli, někdo zazvonil. Trochu otráveně jsem šla tomu "někomu" otevřít. Jakmile jsem uviděla, kdo to je, ještě víc otráveně jsem se otočila, a šla pryč. Nebyl to nikdo jiný než Alex. On ale začal mlátit do dveří tak hlasitě, že jsem se vrátila. Stejně jsem si to všechno chtěla vyjasnit. Dovnitř ho ale pustit nehodlám. Naštvaně jsem pootevřela dveře, ale než jsem stihla vyjít ven a zavřít je, už byl v předsíni. "Co tady chceš? Vypadni. Do mýho domu nemůžeš." "Ale proč, kotě, vždyť rodiče nejsou doma." "Jo, to nejsou, ale to neznamená, že sem můžeš." "Tak najednou o mě nemáš zájem? A včera jsi byla tak milá!" A zase se začal přibližovat. V poslední chvíli jsem se před ním uhnula. Najednou to zase byl ten úchyl beze strachu, co má pocit, že si může dělat cokoliv, co se mu zlíbí. A já si myslela, že jsem ho přestala nenávidět? Teď toho dost lituju. Ještě párkrát jsem se mu uhnula, ale potom mě dostal ke zdi. O tu zeď si opřel ruce, abych mu neunikla. Jeho rty se zase dotkly těch mých. Jakmile se tak stalo, Pustil zeď a rukama mě chytil okolo pasu. Já nijak nespolupracovala, ale ani jsem se nebránila. Čekala jsem na chvíli, kdy bude jeho objetí volnější a polibky něžnější. Po pár minutách, stále v těsném sevření jsem začala mít pocit, že taková chvíle nikdy nenastane, rozhodla jsem se tedy, že mu dám, co chce. Teda, ne úplně všechno co chce, ale začala jsem spolupracovat. Svýma rukama jsem mu zajela do vlasů. Vášnivé polibky jsem mu oplácela ještě vášnivějšími. Potom začal svojí pravou rukou putovat všude po mém těle, kam dosáhl. To chtělo trochu trochu uvolnit objetí, pokud se chtěl dostat i k předním částem mého těla. V tu chvíli jsem uviděla svojí příležitost. Rozmáchla jsem se, a nohou jsem Alexe trefila kolenem mezi nohy. Ten zařval bolestí a málem spadl na zem. Možná jsem ho přeci jenom trochu litovala, ale ne tolik, abych se mu omlouvala. Potom, ještě v bolestech jsem ho dovedla ke dveřím. On odešel. Ještě jsem na něj zavolala: "Ce mnou si nezahrávej, Alexi, nebo to s tebou špatně skončí." I když jsem věděla, že se stejně vrátí. Nevím proč, ale stala jsem se teď jeho sexuální kořistí, a nenechá mě na pokoji, dokud mě nedostane. Je to docela znepokojující, ale já se nenechám, i kdyby to trvalo několik let. Teď se musím připravit na "první" rande s Jackem. Už se těším, aspoň nebudu muset myslet na ten "malý incident" s Alexem.

Na rozcestí lásky a přátelství 24. část

22. july 2011 at 19:45 | Bartíí
Další část...docela překvapivá xD
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
20. 7. 2011 5 hodin odpoledne
Milý deníčku,
K Haylie jsem se dneska zase nedostala. Šla jsem tam, a řekla jsem si, že je jedno, jestli tam Alexe potkám, nebo ne. Prostě jsem na něj kašlala, i když jsem v duchu doufala, že tam nebude. Moje přání se bohužel nesplnilo, protože Alexe jsem zase potkala. Skoro na stejném místě jako včera. Nevím, čím to je, ale vždycky když ho vidím, hnedka se ze mě urážky jenom sypou. Tak moc ho nenávidím Nebo……nenáviděla? Nevím, už vlastně asi ani nepoznám nenávist, ale to je teď jedno. Potkala jsem teda Alexe. Drze se na mě usmíval. Nenápadně jsem se mu koukla do očí. Jejich barva se pořádně nedala určit. V jeho očích jsem viděla odhodlání, a taky touhu. A potom, i když to byl spíš jenom takový záblesk, spatřila jsem v jeho očích také strach. Rychle jsem se odvrátila, a začala koukat jinam. Ačkoli jsem se to snažila skrýt, vypadala jsem překvapeně. To Alexe zarazilo. "Proč se tak divně tváříš?" řekl svým nadřazeným tónem a uchechtl se. "Ale nic, jenom, že jsi hrozně průhlednej. Ve tvejch očích se dá docela dobře číst. Jako v knížce. Teda, pokud víš, co to knížka je." "No jo, dneska zase podrážděná, copak to asi způsobilo?" "Nevím, ale myslím, že to bude odhodlání, touha nebo strach. Neříkají ti něco tyhle pocity?" Alex ke mně zaraženě vzhlédl. I když to byl sportovec, a měl vypracované tělo, byla jsem vyšší než on. Působilo to na mě takový komický dojem. Potom Alex opět promluvil. "Ale prosimtě, Stello, ty sama nejlíp víš, že strach mi nic neříká." "Jo, a proč máš v očích touhu? Je snad v tvojí blízkosti něco, po čem toužíš?" opět jsem mu pohlédla do očí. Zatímco odhodlání z jeho očí už téměř zmizelo, strach ani náhodou. Spíš naopak. "No, moc si nevěř." Řekl, ale na jeho hlase bylo poznat, že se začíná cítit nesvůj. Asi jsem ho prokoukla. "No, víš, já si právě věřím. Věřím v sebe, a taky v to, že nikdy neskončím v náruči někoho jako ty. Takže, sni dál, ale skutečnost tím nezměníš." Alexe to docela naštvalo, a odhodlání bylo zpátky. Přistoupil ke mně, docela rychle, a potom mě dal pusu. Bránila jsem se mu, ale on mě pevně objal, a já věděla, že není úniku. První, co mě napadlo, bylo, že jí zatáhne za její keř, aby si s ní užil. Ale Alexovy polibky byly najednou nežnější. Dokonce i povolil objetí, takže bych se docela snadno vykroutila od Alexe pryč. Ale já už nechtěla. I když polibky teď byly něžnější, stejně jsem cítila takovou silnou vášeň, která mezi mnou a Jackem nebyla. Nakonec jsem se přeci jenom odtáhla. Pohlédla jsem mu do očí a náhle jsem zpanikařila. Co to tady dělám? A proč to dělám? A proč Alexovi zmizel z očí strach? Myslí si snad, že mě má jistou? Tyhle otázky proběhly mou hlavou jako blesk. Potom jsem utekla. Ani se mě nesnažil chytit. Ještě v běhu jsem napsala Haylie, že mi do toho něco vlezlo. Ano, myslím, že ta hádka s Jackem byla moje vina. Konečně mi to došlo. Myslela jsem, že ho můžu mít jenom pro sebe, ale tak to není. Teď mu jdu zavolat. Snad mi odpustí.

Co byste udělali na Stellině místě??

Na rozcestí lásky a přátelství 23. část

22. july 2011 at 15:24 | Bartíí
A tady je další část...konečně se tam zase něco začíná dít :)
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
19. 7. 4 2011 hodiny odpoledne
Milý deníčku,
Šla jsem k Haylie. Chtěla jsem se s ní poradit o tom, co se stalo včera. Prošla jsem parkem, a dostala se do vilové čtvrti. Doufala jsem, že nepotkám nikoho, koho znám, protože tady to bylo docela dobře možné. V klidu jsem šla, ale pak jsem ucítila nějaké napětí. Najednou se někdo dotkl mojí ruky. Pomalu jsem se otočila. Tajně jsem doufala, že to bude někdo, kdo je docela v pohodě. Ale byl to nejhorší člověk, jakého jsem tam mohla potkat. Byl to…..Alex. Od doby co ho znám se vzájemně nesnášíme. Z mojí strany se to ještě přitvrdilo včera, když se mně společně s ostatními kluky smál. Byl to asi ten poslední člověk na planetě, se kterým bych chtěla mluvit. A on na mě musí šahat. "Co chceš, Alexi?" řekla jsem otráveným tónem. "Ale ale, co tak otráveně? To si na mě pořád vybíjíš svůj vztek ze včerejška?" drze se pousmál. "Ale vůbec ne, Alexíku, ty mi za můj vztek totiž vůbec nestojíš." Řekla jsem "milým" tónem. "Že ne? Já bych se vsadil, že jo." "Ty mi stojíš akorát za to, abych ti rozmlátila tu tvojí držku." Řekla jsem naštvaně. Nechápu, kde získal dar takhle lidi vytáčet. Fakt ho mám plný zuby. "To bys neudělala." "Vážně?" "Jo, vážně." "Víš, nejsem si vědoma toho, že lidi by uměli číst myšlenky, natož tupci jako ty. Jestli si tím seš tak jistej, tak to dokaž." "No klidně. Ale musíš zavřít oči." "To si snad ze mě děláš srandu, ne? Na takovýhle kraviny fakt nemám náladu jo? Nejsem malý dítě, abych tady zavírala voči." Otočila jsem se, a šla dál k domu Haylie. Na zádech jsem cítila jeho ostrý pohled. Pak, když už jsem byla skoro u domu, kde Haylie bydlí, mi napsala, že se zdržela, a že se vrátí až za dvě hodiny, takže jsem zase šla domů. Radši jinudy, protože na Alexe jsem neměla náladu.

Co si o tom myslíte??

Na rozcestí lásky a přátelství 22. část

22. july 2011 at 12:13 | Bartíí
Další část...
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
18. 7. 2011 11 hodin večer
Milý deníčku,
Pohádala jsem se s Jackem. Před jeho kamarádama, který z toho měli srandu. Nevím, co si o tom myslet. Na Floridě to bylo všechno jako v pohádce, a když jsme se vrátili domů, všechno se zhroutilo. Nevím, jestli je to tím, kde jsme, nebo jestli je to Jackova vina. Nebo snad moje? Nevím, nejsem si vědomá toho, že bych udělala něco špatně. Potřebuju si o tom s někým promluvit. Asi zavolám Haylie, je to moje nejlepší kamarádka po Lindsay. Navíc u Haylie aspoň není ten problém, že by byla zamilovaná do mojí lásky. Nebo snad jo? Myslím, že ne. Haylie má kluka, a úplně jinýho než je Jack. No, každopádně si s ní o tom promluvím. Ona umí řešit problémy s rukama dobře, a teď mi to asi docela hodně pomůže.

Co myslíte, že se ještě b ude dít??

Na rozcestí lásky a přátelství 21. část

21. july 2011 at 10:20 | Bartíí
Další kousek...
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
18. 7. 2011 9 hodin dopoledne
Milý deníčku,
Dneska mě Jack naštval. Včera mi to neřekl, ale teď se choval, jako by mi to řekl. Do toho kina půjdeme na akční film s jeho kámošema. Jsem si skoro jistá, že tam bude i Alex. Řekl mi, že jim to ještě neřekl, a že čeká na jejich reakci, až nás uvidí spolu. No to jsem teda strašně natěšená. Copak nechápe, že ho chci jenom pro sebe? Já mám na Floridě dost kamarádů, ale tady skoro jenom Lindsay. On taky nechtěl, abych mu představila svoje kamarády, když budu s ním. Tak proč mi ty své musí představit. Vždyť já je znám, chodím s nima do třídy. Nepotřebuju je znát líp. Byla jsem tak natěšená na kino s Jackem, ale teď? Teď už o něm ani nechci slyšet. No co, stejně se jim budu zdát divná, takže se ani nemusím snažit se jim zalíbit. Já je taky nemám ráda, takže to jevzájemný
Co si o tom myslíte??.

Na rozcestí lásky a přátelství 20. část

21. july 2011 at 7:22 | Bartíí
Další díl :)
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
17. 7. 2011 půl 12 v noci
Milý deníčku,
Nevýhoda toho být doma je ta, že si rodiče všimnou, kdy přijdu domů. Večerku mám v 11 a dneska jsem to stihla tak tak. Byli jsme s Jackem. Já si to krásně užívala, jako bychom byli pořád na dovolené, ale on se zdál celý nesvůj. Nevím, jestli to bylo proto, že Lindsay to ještě neví, nebo proto, že tady jsme doma a ne na Floridě. Ale nakonec se tím přestal zatěžovat, nebo to dobře hrál. Abych pravdu řekla, nechci, aby se to Lindsay dozvěděla. Nechci se znovu pohádat, ale když to bude nutné, jak už jsem psala, vyberu si Jacka. Zítra půjdeme do kina na nějakou romantiku, takže už se moc těším, i když horor by byl taky fajn. Každopádně jsem ráda, že Jack bude se mnou.

Jak se vám líbí tenhle díl??

Na rozcestí lásky a přátelství 19. část

20. july 2011 at 13:34 | Bartíí
A máme tady další část...
Tumblr_lcxij3c9nx1qzlgueo1_500_large
17. 7. 2011 5 hodin odpoledne
Milý deníčku,
Před chvílí jsme se vrátili domů. Hned jsem napsala Lindsay, chci to co nejdřív vyřešit, ale ona mi odepsala, že její babička je nemocná, a že u ní zůstává až do konce prázdnin. No, po telefonu to s ní řešit nehodlám, takže si Jacka zatím můžu nechat jenom pro sebe. Už se na to těším. Užijeme si měsíc a půl spolu v klidu. A potom se uvidí. Někdo by si možná dělal starosti, ale já ne. Budu žít každý svůj den jako by byl můj poslední s Jackem. Hned mu půjdu zavolat a řeknu mu tu skvělou zprávu.
Nepřijde vám, že se Stella změnila??
Jestli jo, jak??
Líbil se vám tenhle díl??

Na rozcestí lásky a přátelství 18. část

20. july 2011 at 7:57 | Bartíí
Další část...
15. 7. 2011 10 hodin večer
Milý deníčku,
Dlouhou dobu probíhalo všechno stejně. Ale dneska jsme si hodně povídali o Lindsay. Nejdřív mě to trochu zarazilo, ale pak mi došlo, že to asi bude proto, že už se brzo budeme vracet domů. Já úplně zapomněla na to, že až to Lindsay zjistí, čekají mě další problémy. Vlastě, mě i Jacka. Ale stejně mám pocit, že o ní mluvil i z jiného důvodu. Poprvé od doby, co jsem uvěřila, že jsme opravdu spolu, jsem měla pochybnosti. Nevím proč, ale dneska bylo v jeho hlase něco vážného a starostlivého. Povídali jsme si o tom, jak jsem se mu omlouvala a pak řekla, co mi Lindsay zašeptala, a já mu řekla i o tom při sportovním dni. Snažili jsme se to vyřešit. Když jsem odlétala sem, byla jsem si jistá, že si raději vyberu Lindsay, ale teď bych si radši vybrala Jacka. Řekla jsem mu to: "Jacku, po tom, co jsme tady spolu prožili, chci být s tebou. S Linds by to bylo jiný, protože je to moje kamarádka, ale tebe miluju, a vím, že přátelství je důležitý, ale ty jsi u mě na 1. Místě." Jack byl……byl rád, ale vypadal i docela překvapeně. Potom už jsme si chtěli povídat o něčem jiném, ale potom jsem si najednou vzpomněla na 1 věc. Vzpomněla jsem si na to, jak si s ním Lindsay psala. Myslela jsem, že on psal jí, protože on se jí nelíbil. Potom mi najednou spadl obrovský kámen ze srdce. Když jsme se s Lindsay usmiřovaly, řekla mi, že se jí líbil už dávno, takže myslím, že napsala ona jemu. Ale jak jsem se bála, na chvíli jsem se zatvářila strašně vyděšeně. Jack si toho všiml. Někdy mám pocit, že si všimne úplně všeho. "Stellie, co se děje? Jsi v pořádku?" "Jo, dobrý, jenom jsem vzpomínala." "A na co? Řekni." "Já nevím, nechci na to myslet." "No tak, promluvíme si o tom. To pomáhá." "No…….dobře….jde o to, jak jsem se dozvěděla, že se líbíš Lindsay. Psali jste si spolu, žejo?" "Cože? Co to povídáš? Vždyť já na ní ani nemám číslo." Řekl překvapeně, a dokonce i trochu naštvaně. "Ne?" "Ne! To ti opravdu řekla?" "No….vlastně mi to napsala SMSkou." "A když jste si to chtěli vyříkat, tak ti nic o tom neřekla?" "No, vlastně ani moc ne. Jenom že jste si psali. Nechtěla jsem vědět, kdo napsal 1. Radši..." Takhle jsme si ještě chvilku povídali, ale oba jsme už z toho byli unavení, tak jsme se rozloučili dřív. Už na to nechci myslet. Vím jistě, že buď Lindsay, nebo Jack mi ošklivě lžou. Hodlám přijít na to, který z nich to je, ale teď si nehodlám ničit posledních pár dní tady s Jackem.

Kdo myslíte, že lže??

Na rozcestí lásky a přátelství 17. část

19. july 2011 at 16:16 | Bartíí
Další nedůležitá část xD
9. 7. 2 hodiny ráno
Milý deníčku,
Z večeře s rodiči jsem odešla dřív než oni, protože si povídali o nějakých blbostech. Protože jsme se spolu byli koupat, měla jsem na sobě jenom plavky a sukni. Takhle jsem šla po pláži k hotelu, abych se mohla převlíct a jít za Jackem. Ale Jack byl zrovna na pláži. Uvědomila jsem si, že mám jenom ty plavky a začala se stydět. Doufala jsem, že uhnu stranou dřív, než si mě všimne. Ale bohužel se mi to nepovedlo, protože na mě Jack najednou zamával a přiběhl ke mně. Taky měl jenom plavky. Abych se neztrapnila, vyběhla jsem mu vstříc. Nechtěla jsem, aby si myslel, že se před ním stydím. Když jsme se u sebe zastavili, dali jsme si pusu. Kupodivu už jsem si na to zvykla. Potom si mě Jack začal prohlížet. "Vypadáš…….vypadááš…." "fakt hrozně?" "NE! Vypadáš fakt skvěle." " No, ty taky nevypadáš nejhůř." Řekla jsem, a hlasitě se rozesmála. Díky tomu smíchu jsem se cítila krásně uvolněně, a už mně vůbec nevadilo, že jsem před svým klukem polonahá. Ani jsem se nešla převlíct. Zůstali jsme na pláži, a všechno probíhalo jako normálně. Ale zítra spolu budeme celý den. Už se moc těším.
 
 

Advertisement